Víte že:

Pocházejí z Jižní Ameriky. Současné odrůdy málo dřevnatí a protože mají větší jemné listy a měkké stonky, špatně přezimují. Proto jejich dlouhodobější pěstování prakticky není možné. U starších rostlin se šíří choroby (jak houbové tak virové, přenášené škůdci), které nám tyto rostliny většinou zahubí. Z houbových chorob se vyskytuje plíseň šedá, padlí a další. Jejich výskyt a rozsah závisí hodně na počasí a zdravotním stavu rostlin. Také škůdci si na petúniích rádi pochutnávají. Například slimáci jsou schopni sežrat celou rostlinu. Petúnie chutnají mšicím, molicím i třásněnkám. Jednoleté petúnie se každý rok množí výsevem. Semeno petúnie je velmi jemné (v 1 g je až 9000 semen), proto vysévání doma je náročné a vyžaduje určité zkušenosti a vybavení. Nutný je domácí skleníček. Semena vyséváme na urovnaný povrch výsevního substrátu a vůbec nezasypáváme. Také zálivka musí být velmi opatrná a provádí se nejčastěji mlžením. Důležitý je sterilní substrát bez chorob a plevelů. Do 14 dnů se na povrchu objeví nepatrné světle zelené tečky - mladé petunky, které však každá plíseň dokáže rychle zničit. Rovněž semena plevelů vzejdou rychleji a malé petúnie zarostou. Do vzejití rostlinek je důležité stínění. Semínka leží na povrchu půdy a pokud by na ně svítilo přímé slunce, okamžitě se přehřeji, zaschnou a odumřou. V této době udržujeme teplotu kolem 20 stupňů Celsia.

Po objevení děložních lístků přestáváme stínit, ale stále udržujeme substrát vlhký, protože i krátkodobé vyschnutí znamená uhynutí rostlin. Když rostliny vytvoří dva až tři dostatečně velké pravé listy, přepikýrujeme rostlinky nejlépe opět do výsevní bedničky a počkáme až zesílí a vytvoří dostatek kořenů. Pak je můžeme rozsadit do květináčků o velikosti 9 cm, ve kterých je necháme do doby, než je dáme na konečné místo, nebo je sázíme rovnou do okenních truhlíků. Pokud se nejedná o převislé rostliny, je vhodnější tyto petúnie sázet raději na záhony. Na oknech totiž rostou spíše vzpřímeně a zvláště ke konci léta již nejsou hezké. Tomu lze ale předejít, pokud na konci července rostliny sestříháme a tím je donutíme znovu odnožovat a nasadit nová poupata. Každá jednoletá rostlina totiž v momentě, kdy vytvořila semena a blíží se konec vegetace, končí růst a začíná odumírat. Jestliže rostlinu seřízneme a odstraníme již vytvořená semena, probudíme v ní pud sebezáchovy. Aby se rostlina rozmnožila a tím splnila své biologické poslání, jakoby obživne a znovu začne růst a kvést.

Barva květů petúnií je bílá, růžová, červená, modrá, fialová a v poslední době i žlutá. Časté jsou květy dvoubarevné, různě žíhané nebo mramorované. Mohou být jednoduché i plnokvěté. V posledních deseti letech se masově rozšířily petúnie vegetativně množené, a protože první odrůdy se nazývaly surfinie, zůstává tento název rozšířený mezi lidmi pro všechny takto množené petúnie. Tyto rostliny byly vyšlechtěny v Japonsku a patří mezi nejrychleji rostoucí truhlíkové květiny na světě. Za příhodných podmínek narostou denně až o 3 cm. I u těchto rostlin je vhodné odstraňovat odkvetlé květy, ani ne tak proto, že tvoří semena, ale proto, že velké květy mohou začít zahnívat. Traduje se, že květy zaschnou a odpadnou samy, ale to platí pro sušší oblasti. U nás většinou již od druhé poloviny července bývá po ránu chladno a tím dochází ke srážení vlhkosti na rostlinách. Pokud pak ani přes den nesvítí slunce, rostliny neoschnou a hniloby se rychle rozšíří. Aby tyto rostliny mohly dokázat, co dovedou, musíme je zasadit vhodného substrátu. Dnes už se dá koupit substrát vyráběný přímo pro surfinie.

Petúnie nesnášejí těžké půdy a pokud je zasadíme do zeminy, kterou nahrabeme kdesi na zahradě, většinou pak nezískáme krásné truhlíky plné květů. Během vegetace je nutné pravidelné zalévání, a protože petúnie nejlépe rostou na jižní a jihozápadní straně, zaléváme je za horkých letních dnů i dvakrát denně. Vhodné je používat objemnější truhlíky, které pomaleji vysychají a pomaleji se zahřívají, nebo truhlíky samozavlažovací. Dále je nutné pravidelné přihnojováni plným hnojivem, a pokud se objeví chloróza na listech (světle zelené mladé výhonky) je nutné přihnojení hnojivem s vyšším obsahem železa. Přihnojování je možné každodenně a to tak, že doporučenou dávku na týden rozdělíme do každé zálivky. Rostliny pak dostávají menší dávky častěji a tak je dovedou lépe využít. Přezimování těchto rostlin je obtížné a tak si nejčastěji koupíme na jaře již hotovou rostlinu. Pokud ale rostliny chceme přezimovat, musíme je na podzim seříznout, odstranit všechny nemocné a uschlé části a umístit je do obdobné místnosti jako fuchsie. Během zimy rostliny nesmějí zaschnout.

Na konci zimy rostliny zaštípneme a vrcholové řízky můžeme použít k rozmnožení. Napícháme je do substrátu a při dostatečné vlhkosti je necháme zakořenit. Po zasazení do květináče (o velikosti alespoň 11 cm) je znovu zaštípneme. Tím podpoříme růst postranních výhonů a položíme tím základ bohatého kvetení. Za kratšího dne rostliny více odnožují, pomaleji rostou do délky a méně kvetou. Vše nám ale vynahradí, když se den prodlouží, pak se prodlouží i výhony a začnou kvést. Pokud chceme mít truhlík kombinovaný s více druhy, musíme pamatovat na bujný růst těchto rostlin a vybírat obdobně rostoucí druhy. Vhodný je třeba plektrantus nebo smil. Oba jsou dekorativní svými listy a vytváří důstojný rámec. Z kvetoucích rostlin jsou vhodnější vzpřímeně rostoucí rostliny, které vyplní prostor nad petunkami. To může třeba vanilkový stromek, různé kopretiny anebo vzpřímené pelargónie.
Další skupinu petúnií tvoří drobnokvěté petúnie, pro které se vžil název Milion Bells. Kdo je pěstoval, dosvědčí, že tyto rostliny opravdu dělají svému jménu čest. Cele léto jsou posety miliony drobných zvonků. Nevýhodou těchto rostlinek je, že jsou více náchylné na počasí, vyžadují dostatek tepla a nesnášejí vítr ani průvan. Jejich vzrůst není tak bujný, ale pokud jim zajistíme vhodné podmínky, odmění se nám spoustou květů.